Soudní líčení - napjatá atmosféra nikdo z přítomných ani nedutá. Soudce se ptá obžalované babičky: "Kolik Vám je let?" "Sedmdesát, pane předsedo", odpoví žena. "Řekněte nám, co se stalo", říká předseda. "Seděla jsem takhle jednou v parku na lavičce a užívala krásného jarního dne. Najednou se objevil takový mladík a vetřel se ke mně lavičku", vypráví rozechvělým hlasem babička. "Znala jste toho muže?", chce vědět soudce. "Ne, neznala, ale byl přátelský." "A co bylo dál?", ptá se předseda. "Položil mi ruku na koleno", zjihne stará paní, "a jemně mně ho pohladil..." "Nechala jste ho?" "Jistě, pane soudce", usměje se babička, "připomnělo mi to má mladá léta. Zavřela jsem oči a ... představovala si ...", babička se zarazí. "No a jak to bylo dál?", pobízí předseda. Babičce ztuhnou rysy: "Najednou ten spratek dal ruku pryč a zařval "apríííííl", tak jsem ho zabila - hajzla jednoho!"