Paní ucitelka ve skolce pomáhá chlapeckovi s obouváním bot. Oba tlacili, tahali, ale porád se do tech boticek nemohli dostat. A kdyz se to konecne podarilo, tak si oba upocení sedli, chlapecek se podíval na boty a ríká: "Paní ucitelko, my jsme dali boticky obrácene." Paní ucitelka se také podívala a skutecne, boty byly obutý obrácene. Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapecek podívá na boty a ríká: "To ale nejsou moje boticky." Ucitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na nej zarvala: "To jsi, ty hovado, nevedel drív?", s námahou zase boticky sundala. Kdyz byly boty dole, povídá chlapecek: "To jsou boticky mého brásky. Maminka ríkala, ze je ted budu nosit já." Ucitelka uz nevedela, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapeckovi do bot. Kdyz mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: "Kde más rukavicky?" Chlapecek odpoví: "Rukavicky mám schované v botickách." Trestní proces s ucitelkou zacne prístí mesíc.